(editovaný projev 1. místopředsedy TOP 09 Marka Ženíška na zasedání širšího vedení frakce Evropské lidové strany v Praze)
Dámy a pánové, dovolte mi, abych zmínil několik málo bodů, které považuji za velmi důležité a chci na ně upozornit. Pro TOP 09 je rozpočtová odpovědnost jednou z priorit od samého počátku její existence a klademe na ni velký důraz. Sluší se, ale také připomenout, že škrty, které jsme ve vládě pak prováděli, voliči v následujících volbách neocenili. I když jsme úspěšně snižovali strukturální deficit tempem 1,5 . Někteří uvádějí dokonce ještě trochu více. A to je pochopitelně skvělé. Opravňuje mě to k mírnému optimismu, že v nejbližších měsících nebudou mít právě zastánci těch jiných pořádků v rukou argument v podobě ekonomické krize, který často v minulosti patřil k hlavním důvodům, proč demokracie začala v Evropě selhávat.
Přesto, nebo právě proto, by měla Evropa nyní samozřejmě diskutovat o tom, zdali priority, do kterých směřují peníze, jsou těmi správnými. Evropa musí daleko více investovat do své vlastní bezpečnosti, do obrany, do posílení ochrany vnější hranice. Stejně tak určitě do vzdělání, nebo do oblasti, které ji zajistí prosperitu i v následujících letech. Karel Schwarzenberg, když přebíral cenu Roberta Schumana, hovořil o smutném faktu, že je velmi málo evropských univerzit, které se umisťují na předních místech v celosvětovém měřítku. Přidávám k tomu další priority, jako je právě posílení rozpočtu pro obranu a efektivitu ochrany vnější hranice Evropské unie.
V českém parlamentu se často ptám vlády, kdy jindy by mělo dojít k posílení rozpočtu, když ne teď, když jde ekonomika nahoru. Kdy jindy, když ne teď, když je mezinárodní situace taková, jaká je. A to si myslím, že platí pro celou Evropu. Někdy mám určité obavy, že Evropa promarní svoji šanci, a že se naplní ona Churchillova slavná věta: ,,Kdo nechce, když může, nebude moci, až bude chtít." Evropa má v současné době obrovskou příležitost, aby dokázala, že právě například populisté, které já osobně považuji za největší ohrožení stability a jednoty Evropské unie, nemají žádné atraktivní téma, které by bylo pro veřejnost zajímavé. Nemají žádné smysluplné řešení, nepředkládají žádnou realizovatelnou alternativu. Mají pouze jedno téma, a to je poukazování na neschopnost a neakceschopnost Evropské unie. Jen z toho těží, aniž by navrhovali nějakou smysluplnou alternativu. A vůbec se nedivím některým názorům, které slýchám, když se setkávám s lidmi ve svém volebním kraji. Ti se ptají, proč má být v současné době prioritou Evropské unie zemědělská politika? Proč je prioritou například i kohezní politika? A pomíjím i fakt, že většina lidí ani nerozumí tomu, co ten výraz znamená. Proč není prioritou jednotlivých států, aby poslali finanční prostředky do takových věcí jako je Frontex? Jako je větší ochrana schengenského prostoru. Jak je možné, že každý den v médiích sledují, jak přijíždí další a další čluny v třiceti kilometrové úžině mezi Tureckem a ostrovem Lesbos, aniž by to kdokoliv řešil a vynakládal na to nějaké prostředky? Proč to není prioritou Evropské unie, a proč to není prioritou v tom pravém slova smyslu? Proč to není podpořeno finančními prostředky? Jak je možné, že Evropská unie, která je jednou z největších ekonomik světa, která je co do počtu vojáků největší armádou na světě, si neumí poradit s tou současnou situací? A to jsou všechno relevantní otázky, nebo dotazy, které asi budeme slýchat ještě nějakou dobu. Dokud na ně nenalezneme smysluplné odpovědi, tak otevírají prostor pro populisty a zastánce takové Evropy, jejíž podobu já nesdílím a nechci sdílet. A pokud Evropa nebude umět splnit elementární požadavek, který slýcháte i vy ve svých volebních obvodech, ve svých zemích, tedy efektivnější ochranu vnější hranice, tak se Schengen zhroutí a Evropa proti sobě bude mít většinu evropské veřejnosti. Ta bude daleko více naslouchat těm, kteří tu představu Evropy mají odlišnou od toho, co prezentujeme my.
Proto se domnívám, že Evropská unie i členské země si musí do jisté míry na chvíli utáhnout opasky a investovat právě do těch sfér, o kterých jsem hovořil. Ta hrozba nárůstu protievropských tendencí a populistů v Evropě je veliká do takové míry, do jaké je Evropská unie kompetentní na dané výzvy reagovat. Například postoj k Ruské federaci v rámci sankcí, jak se zdá, si někteří představují trochu jinak. Já osobně pevně věřím, že se nakonec Evropa dohodne a že ty sankce budou nadále pokračovat. Jsem rád, že se vůči porušení mezinárodního práva, což aktivity Ruské federace skutečně jsou, postavila moje strana TOP 09 a že je její postoj konzistentní. Není od věci si připomenout, že se tři členové naší politické strany ocitli na seznamu, který zakazuje lidem vstup do Ruské federace. Pokud Evropská unie bude mít i v ostatních oblastech konzistentní postoje a bude dodržovat i to, co si sama schválila, a bude umět ta opatření aplikovat v praxi, má pak velkou šanci, že nedodá antievropským a populistickým hlasům prostor, aby mohli uspět.
Je důležité, abychom své kroky uměli vysvětlit veřejnosti, protože daní za každou svobodu a demokracii je to, že musíme neustále a opakovaně demokratickým způsobem obhajovat sebelepší myšlenku. Demokracie je založena na tom, že dává prostor také populistům, kteří to zkrátka vidí jinak a umí toho velmi dobře využít.
Řada politiků se domnívá, že v současné době by bylo nejlepším řešením, aby se zavřely hranice, aby se zhaslo a doufalo, že si problém vybere toho druhého souseda. To je podle mne představa jednak zvrácená, a hlavně představa, která nemůže v dlouhodobé perspektivě fungovat. Například Václav Klaus patřil k hlavním kritikům Evropské unie, evropské integrace, a nabízel vždy taková řešení, se kterými se já nemohu ztotožnit. Shodneme se nicméně na pojmenování problému. Shodneme se na pojmenování určitých rizik, která mohou nastat. Ale neshodneme se v té vizi, že musíme dát zpátečku, že musíme nastavit Evropskou unii jako byla před lety, a že se nic nestane, pokud zrušíme Schengen, pokud zase zavřeme hranice. I když se shodneme na identifikaci toho problému, tak vidíme opačnou cestu k řešení. A to jsou ty mezery, která Evropská unie má, spravit a postupovat dál. Často slýchám, že operujeme s klišé „více Evropy", a co to vlastně znamená. Velmi snadno odpovídám, že pokud má znamenat evropská pohraniční stráž více Evropy, tak já říkám ano. Pokud nějaké lepší sdílení, například i věcí týkajících se boje proti terorismu, ať už jsou to otisky prstů nebo DNA, znamená pro někoho více Evropy, tak já říkám ano. Takhle bych mohl pokračovat dále a dále. A pokud tedy někdo říká, že řešením pro současnou situaci je více Evropy, a obsahuje to ta řešení, o kterých jsem hovořil, tak já říkám ano.
Chci vám všem na závěr popřát krásný advent a klidné Vánoce. Jsem rád, že se vaše setkání koná v Praze, ve městě, které bylo vždy městem evropským. Ještě jednou díky, že jsem tady mohl mezi vámi vystoupit a děkuji za pozornost.