Situace na ukrajinsko-ruských hranicích nepolevuje. Nezmírnila ji totiž ani schůzka ministrů zahraničí Spojených států a Ruska, Blinkena a Lavrova, ani dnešní jednání v Paříži v takzvaném normandském formátu. Velkou část jednání zabraly požadavky ze strany Ruska na omezení činnosti NATO v Evropě a na odsunutí jednotek z Bulharska a Rumunska, což Spojené státy i NATO odmítají. Obě země budou tedy i nadále jednat.
Nikdo nepředpokládal, že by Lavrov přišel s tím, že se omlouvají, že stahují jednotky, nebo dokonce vracejí Krym. Není to poslední takové jednání. Je proto zásadní, že Západ přístup Ruska nepřipouští a je jednotný v tom, že Ukrajina má právo na budoucnost podle své představy a že garance, že by Ukrajina nevstoupila do NATO, je nepřípustná.
Mezi cíle Ruska totiž patří rozbití jednoty Západu a jeho diskreditace včetně demokracie jako takové, poukazování na slabiny demokracie apod. Problémem je také fakt, že se Putin neumí pohybovat v mezinárodním prostředí, které je založeno na pravidlech. Jeho cílem je dosažení prostředí, kde vládne síla, a na to musí být Evropa a celý Západ připraven. Putin bohužel nerozumí win-win strategii a zastaví se až tam, kde bude někdo silnější. Je třeba si uvědomit, že agrese ze strany Ruska nezačala včera, ale celý problém je dlouhodobým procesem, který trvá již od roku 2008.
Rusko tak v současné době žádá písemné záruky, že se Ukrajina nikdy nestane členem NATO a že se jednotky NATO stáhnou z bulharského a rumunského území. Tyto požadavky jsou ale neakceptovatelné.
Díky odhodlání a jednotnému postoji se daří to, o co spojencům teď jde – Putin musí uvěřit a vidět, že to myslíme vážně. Vypadá to jako samozřejmost, ale tohle byla slabina Západu, hlavně pak Evropy. Nepokazme to!
