Summit NATO ve Vilniusu měl splnit několik úkolů. Kromě vyjádření trvalé podpory Ukrajině to bylo také potvrzení a závazek splnění vlastních domácích úkolů v podobě posílení východního křídla a posílení vlastní obrany a obranyschopnosti. A v neposlední řadě také zachování a udržení jednoty 31 aliančních zemí.
Jednota byla potvrzena, přestože možná pro někoho byla zklamáním méně odvážná formulace textu směrem k Ukrajině a ne úplně zvládnutá strategická komunikace směrem ven některých představitelů po skončení summitu. Nezvládnutá v tom smyslu, že je třeba mít vždy na paměti, že neposloucháme jen my, ale především i ti druzí.
Aliance rozhodla, že bude mít v pohotovosti 300 tisíc aliančních vojáků. Posílí se východní křídlo a dvě procenta HDP na obranu už nebudou jen povinný cíl, ale minimum výdajů na obranu každé alianční země. Pokud to nebude stačit na plnění aliančních závazků členské země, musí vydávat na obranu mnohem víc. To všechno jsou pozitivní zprávy, které posilují naši bezpečnost.
Ukrajina se přiblížila NATO mnohem víc, než tomu bylo před summitem. Odteď je rovnocenným partnerem u aliančního stolu v rámci Rady NATO – Ukrajina a státy se shodly, že bude odstraněn Akční plán NATO pro Ukrajinu, což jí v konečném důsledku zkrátí cestu do Severoatlantické aliance. Kromě toho Aliance potvrdila trvalou podporu a pomoc Ukrajině ve formě dodávek potřebných zbraní a země skupiny vyspělých ekonomik G7 oznámily mezinárodní rámec, který Ukrajině otevírá cestu k dlouhodobým bezpečnostním zárukám, jež mají posílit její obranu proti Rusku a odradit Moskvu od budoucí agrese.
Je to možná pro někoho málo, ale v každém případě je to prohra pro Rusko. Udržela se jednota, na jejíž postupný rozpad Putin spoléhá. Trvalá podpora Ukrajině přetrvává a dojde k navyšování obranných kapacit členských zemí. Skutečnost, že Baltské moře s výjimkou ruské části se cele dostalo pod alianční deštník, prohru Putina jen potvrzuje.