Ministr Ženíšek: Chtěl bych, aby se z výzkumu a inovací stalo celospolečenské téma

27.5.2024
Ministr Ženíšek: Chtěl bych, aby se z výzkumu a inovací stalo celospolečenské téma

Na postu ministra pro vědu, výzkum a inovace nakonec Helenu Langšádlovou vystřídal Marek Ženíšek. Ten za své priority považuje například navýšení rozpočtu pro oblast vědy na příští rok nebo přípravu nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí, který přichystala už jeho předchůdkyně. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také řekl, že by chtěl, aby se tato oblast stala celospolečenským tématem.

Na co se chcete jako ministr zaměřit?

Chci se zaměřit na tři základní priority. První prioritou je příprava rozpočtu na rok 2025, která aktuálně probíhá. Cílem je, aby ten konečný výsledek co nejvíce odpovídal doporučení Rady vlády, aby došlo k navýšení prostředků pro oblast vědy, výzkumu a inovací.

Druhou prioritou je, aby prostředky, které budou příští rok k dispozici, směřovaly do oblastí, o kterých hovoří i vláda ve svém programovém prohlášení. Tedy aby byly podpořeni lidé ve vědě, aby byla zajištěna institucionální podpora našich výzkumných organizací, aby to odpovídalo evropským trendům.

To znamená zaměřit se na podporu strategických technologií, kterými je třeba kvantová technologie, polovodiče, umělá inteligence. To jsou oblasti, o kterých hovoří samotné programové prohlášení a které jsou pro Českou republiku, její modernizaci a vývoj naprosto zásadní.

Třetí prioritou je podpora toho, co je nazýváno někdy složitě jako transfer poznatků ve vědě do praxe. To znamená více propojit svět vědy, výzkumu, inovací a byznysu, průmyslu. Aby například bylo více využíváno kapacit výzkumných organizací pro to, co zrovna řeší oblast průmyslu. Je tam celá řada konkrétních návrhů, jak k tomuto cíli dojít. To samozřejmě souvisí i s akcentem na to, aby soukromý sektor více investoval do svého vývoje a inovací.

A zároveň je prioritou i příprava nového zákona o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. To je nový zákon, který by měl nahradit ten stávající, který byl schválen před 22 lety a sluší se ho nahradit novým. A to není moje iniciativa, to by se ani nestihlo, ale je to iniciativa už od začátku volebního období mé předchůdkyně. Jsme nejblíže tomu, aby se za těch 22 let podařilo tuto normu přijmout.

Co se týče navýšení rozpočtu – jak vidíte svoje šance? Přece jen s podobnou prosbou přijdou i další ministři…

Já ty šance vidím velké. Samozřejmě že každý ministr bude představovat své priority a každý ministr má nějaký objektivní důvod, proč bude navrhovat to či ono. Mým cílem je přesvědčit své kolegy ve vládě, stejně tak pana ministra financí a pana premiéra, že pokud tato oblast je zmiňována jako priorita a máme v programovém prohlášení, že dojde k postupnému navýšení v této oblasti, tak se skutečně musí ty prostředky navýšit.

Já v podstatě potom nejsem ani správcem těch financí, já se snažím zajistit rozpočet na všech 16 kapitol, které se mě týkají, ale pak je velká část třeba právě pod ministerstvem průmyslu, ministerstvem školství a dalšími rezorty. Takže je i v jejich zájmu, aby tuto myšlenku podpořili.

V neposlední řadě se budu snažit ukázat, jak tato oblast také generuje podíl HDP naší ekonomiky. Za celkový obsah těch výdajů je to malá cena a hodně muziky a České republice se to z dlouhodobého hlediska vyplatí. A bude samozřejmě záležet na tom, jak jednotlivé kapitoly budu komentovat a přesvědčovat. Věřím, že k nějaké dohodě dojde. Není to rozhodně tak, že bych přišel s návrhem a čekal, co se odehraje, ale aktivně už od té doby, co jsem byl jmenován, se snažím tohle dostat do povědomí svých kolegů.

Doteď jste ve sněmovně působil v zahraničním výboru. Dokázal byste na základě těchto zkušeností porovnat, jak si stojí česká věda v porovnání se zahraničím?

Jedno z témat při zahraničních cestách a setkávání s kolegy vždycky byla oblast inovací nebo výzkumu jako takového. Mám celkem přehled, troufnu si říct, jak je ta oblast spravována v některých jiných zemích. Proto mě udivuje, když slyším třeba ze strany opozice o zbytečnosti toho postu. V některých zemích na to mají dokonce samostatné celé ministerstvo a nám se to v budoucnu nevyhne, k něčemu takovému stejně dojde. Protože je to průřezová záležitost, která se týká mnoha oblastí, a musí tam být někdo, kdo ty oblasti koordinuje a má to, v uvozovkách, pod sebou.

Česká věda má v mnoha oblastech špičkové výsledky, v mnoha oblastech se může rovnat světové špičce. V některých žebřících jsme samozřejmě třeba mnohem níže, ale když to porovnáme s tím, kolik prostředků se na vědu, výzkum a inovace vynakládá tady a kolik v těch zemích, které jsou na špici, tak pokud bychom zahrnuli tento parametr, tak jsme v podstatě v přední linii.

Prostředky pro oblast vědy se vůči HDP od roku 2020 snižují, a to i přesto, že se třeba navýšily nominálně. Z průměru vyspělých zemí v rámci OECD, kde je ten podíl zhruba 0,7 procenta, jsme klesli na 0,5 procenta. Pokud chceme z dlouhodobého hlediska být součástí vyspělého světa v této oblasti a nechceme, aby nám špičkoví vědci odcházeli jinam, tak musíme mít na zřeteli, jaké podmínky pro vědu jsou okolo nás. Pokud to nebudeme reflektovat, tak se ta situace nezlepší a ten potenciál se promarní.

Na to jsem se chtěla taky zeptat, názory, že by se mělo ministerstvo pro vědu a výzkum zrušit, se objevily například ze strany ANO nebo SPD. Podle vás to tedy není řešení?

Já myslím, že i jejich kolegové, kteří se vědě věnují nebo jsou seznámeni s tím, jak to funguje jinde ve světě, z těchto výroků nemohou být šťastní. My nemáme ministerstvo, je to post ministra, který je zároveň předsedou Rady pro vědu, výzkum, inovace. Z dlouhodobého hlediska není logické, proč by věda a výzkum měly být třeba v rezortu, kde se řeší mládež nebo střední školy.

TOP 09 měla u vaší předchůdkyně Heleny Langšádlové problém s tím, že není „dost vidět“. Jak chcete vědu zviditelnit vy?

Mým prvořadým cílem je, aby oblast vědy, výzkumu a inovací nebyla záležitostí jenom úzkého okruhu vědců a lidí, kteří se tomu věnují, ale aby to bylo téma, které patří do společnosti. Chci upozornit na to, že na inovacích je založen vývoj moderní společnosti, že z toho těží úplně všichni, že to není pouze nějaká uzavřená oblast.

Problém je, že ty výsledky nejsou hmatatelné v rámci volebního období, pochopitelně je to na delší dobu. Ale země, které si toto uvědomily, z toho dnes těží. Takže mým cílem je dostat do povědomí nejenom ty výsledky, které česká věda má, ale i otevřít debatu nad různými problémy, které se vědy nebo výzkumu týkají.

A povedlo se to v jiných oblastech. Já často říkám, že donedávna byla třeba i oblast obrany České republiky záležitostí pouze armády a pod tíhou některých událostí nebo aktivit některých politiků se z toho stalo celospolečenské téma a je to tak dobře. Stejně tak bych chtěl, aby to bylo i u výzkumu a inovací.

Budete něco dělat jinak než vaše předchůdkyně? Chystáte třeba změny v organizaci ministerstva?

Já nemám v plánu měnit nastavenou organizační strukturu, na druhou stranu bez nějakých dílčích změn, zejména v oblasti personální, se to asi neobejde. Ale nechystám nic zásadního, je to mise na rok a půl a úkolem je dokončit ty nastavené agendy, nikoliv to, v uvozovkách, zkomplikovat nějakými velkými změnami.

Máme každý jiný styl třeba komunikace nebo akcentu na některé oblasti, což je pochopitelné. Já se budu snažit nastavit ten komunikační mix, který je živý a bude se určitě měnit v průběhu času. Něco fungovat bude méně, něco více. A není to jenom o sociálních sítích nebo médiích jako takových.

Jaké jsou teď vztahy uvnitř TOP 09? Helena Langšádlová například krátce po svém odchodu na sociální síti X napsala, že „vedení strany musí důvěřovat ministrovi, kterého do vlády posílá, ale i obráceně – ministr musí mít důvěru ve vedení strany; v tuto chvíli neplatí ani jedno“.

Pro mě osobně je důležité, že jsem dostal před jmenováním do funkce důvěru v takové podobě, která mi umožňuje ji vykonávat naplno. Bez toho, aniž bych musel řešit třeba ty vztahy, pokud se na ně ptáte. Mojí podmínkou bylo, že tu funkci přijmu pouze a jen tehdy, pokud ta podpora bude skutečně odpovídající a široká. Toho se mi dostalo jak po jednání úzkého vedení, tak potom dva dny později na výkonném výboru. Pro moji nominaci na ministra hlasovalo třicet lidí a dva se zdrželi, takže tohle já považuju za podporu, která je strašně důležitá.

Když nyní víte, co po odvolání Langšádlové následovalo, považujete to za dobrý krok?

Pro mě se ta záležitost uzavřela rozhodnutím předsednictva a výkonného výboru a podpory mé osoby. To, že v politice nastanou takové situace, že se někdy dělá chyba, to je myslím normální. Důležité je, jaký je pak ten výsledek. Pro mě je to uzavřená kapitola a je potřeba myslet spíše dopředu než na to, co se odehrálo. Ale tím neříkám, že jsem slepý nebo hluchý a že jsem neviděl nebo nevnímal, jak ten proces probíhal. Byl nešťastný, ale znovu podotýkám, že důležité je, jak se to nakonec vyřešilo.

Po Pavlu Tulejovi se začaly objevovat informace i o jiných politicích, kteří publikovali v predátorských nebo podezřelých časopisech. Neplánujete se tím nějak zabývat?

Představa, že tohle zařídí jeden ministr, ať už ministr pro vědu, výzkum a inovace, nebo ministr školství, kterého se to týká možná mnohem víc, je sice hezká. Ale asi daleko více a lépe a s větším dopadem by to měly řešit vysoké školy. Jich se pak bezprostředně takové kauzy týkají. Je to dlouhodobý proces, který prochází vývojem. V minulosti byly kauzy titulů a taky si tím ta oblast prošla a do jisté míry to vyřešila. Věřím, že si i tímhle nějak projde a za pomoci všech aktérů se ta situace zlepší.